Leticie Safari: Můj sportovní sen? Samozřejmě olympiáda
Je jí
teprve 14 let, ale pod vedením trenérky z ní roste nadějná
jezdkyně. Leticie Safari, dcera majitelky Jezdeckého klubu Žižkovec Petry
Safari, si letos s poníkem Constantinem S připsala 4. a 5. místo na mistrovství
ČR v parkurovém skákání s jezdci ve věku 14 až 16 let. V drezuře
s velkými koňmi navíc skončila na 5. místě. A se závoděním má daleko větší
plány.
S koňmi Leticie vyrůstala, navíc v drezuře párkrát závodil i její starší bratr, takže po závodech pokukovala odmalička. První závod si vyzkoušela v 8 letech a zjistila, že ji závodění opravdu baví. "První úspěch se dostavil v roce 2016, což byla moje první sezona v parkurovém skákání. Skončila jsem tehdy na mistrovství republiky na 4. místě, a další úspěchy se pak začaly nabalovat až nečekaně rychle," říká mladá jezdkyně.
Dlouho závodila jen v parkuru, až loni k němu přidala i drezuru. "Skoky mě ale pořád
baví víc, jsou takové dobrodružnější," usmívá se. Leticie se snaží s koňmi
pracovat každý den, s trenérkou pak trénuje 2-4 krát týdně. Podle toho, jak
se jí podaří trénink skloubit s denním studiem na gymnáziu.
Ve své domovské stáji a zároveň domově v Žižkovci má ustájené dva sportovní poníky Constantina S a Little Crazy Love a jednoho velkého skokového koně Mabellu. O další dva drezurní koně, Jacka 31 a Freddy Freshe, se dělí se svou trenérkou, která jí je připravuje. "A pak tu mám ještě poníka Romea, ale tomu už je 30 let. Byl to můj první poník, ale dneska už je v důchodu, je to spíš takový domácí mazlíček," zakončuje výčet svých čtyřnohých parťáků.
Leticie bude ještě dva roky závodit v kategorii poníků.
Její sportovní sny už se ale upínají spíše k velkým koním a je mezi nimi i
účast na mistrovstvích Evropy i světa, a samozřejmě také účast na olympijských hrách. Je to sen každého závodníka a Leti není jiná.
Důležité pro ni ale také je, aby závody, kterých se v budoucnu zúčastní, byly na takové úrovni, aby při nich nedocházelo ke zraněním koní. "Nechci, aby si moje koně odrovnali nohy," říká. Stejně jako svoji sportovní budoucnost, promýšlí i tu osobní. Ráda by skloubila skákání se studiem vysoké školy, ideálně v Německu. "V Německu je šance, že bych při studiu mohla působit jako jezdec v některé ze stájí a jezdit tam koně jiných majitelů. Parkurové skákání je v Německu mnohem rozvinutější, jsou tam obecně lepší koně i jezdci a závody jsou na vyšší úrovni, takže bych se mohla zlepšovat. Ale i kdyby žádný z mých sportovních snů nevyšel, svět se mi nezhroutí. Jsem nastavená tak, že nejezdím jen kvůli závodění, ale protože mě to zkrátka baví."
